Haló noviny: "Jedeme doleva, pojeďte s námi!"

Nejdříve přijela filharmonie. Rozuměj - tramvaj, jež měla na svém těle polep s propagací jednoho významného hudebního tělesa. Pak teprve jsem mohla zamávat na soupravu označenou plakáty, balonky a dalšími »výsostnými znaky« Komunistické strany Čech a Moravy, která na své palubě vezla netradiční osádku – pražské kandidáty KSČM. Ti v rámci své předvolební kampaně zvolili i tento zajímavý způsob kontaktu s voliči. 

Do tramvaje jsem naskočila na zastávce Želivského. To už měli Marta Semelová, Jiří Dolejš, Dagmar Gušlbauerová, Milan Krajča, Ludvík Šulda, ale i další kandidující – Jana Čunátová, Ivan Hrůza, Jiří Horák, Josef Gottwald, Vladimír Chaloupka a Lubomír Ledl (snad jsem na nikoho nezapomněla), za sebou takřka hodinové vyzdobování soupravy, aby ani v pražském ruchu a přemíře všelijakých reklam volební tramvaj KSČM nikdo nepřehlédl. Souprava, řízená předsedou ZO Odborového svazu Čech, Moravy a Slezska z pražského dopravního podniku Markem Tošilem, vyrazila před druhou hodinou odpolední ze smyčky na barrandovském sídlišti na více než tříapůlhodinovou jízdu napříč hlavním městem -centrem i některými okrajovými částmi, aby kolem půl šesté úspěšně a spolehlivě dojela do motolské vozovny. 

V centru metropole bylo v tramvaji pěkně plno. Pravda, někteří cestující, stojící na zastávkách, kroutili hlavou. Co to přijelo? Ano, i to bylo možné číst z jejich výrazu. »Pojeďte s námi, nastupte si a popovídejte si s kandidáty KSČM do sněmovních voleb!« volali na ně například Milan Krajča či Ludvík Šulda, když se na každé zastávce otevřely dveře a oni mohli vyskočit, aby spěšně rozdali Pražanům volební program, případně dětem lízátka. Marta Semelová si volební materiály hezky srovnala do stylového košíku, a v rychlosti pohybu z tramvaje ven a pak za zvuku signalizace zpátky se před mladými kandidáty nenechala zahanbit. Ani ji nerozhodilo, když se někdy setkala s negativní reakcí. To jeden pán, překvapen tím, že komunisté pořádají takovou parádní jízdu spojenou s vysvětlováním programu, který nabízejí dolním deseti milionům, si neodpustil urážku. Dlužno dodat, že byl za celou jízdu jediným hrubiánem. »Inu, pán je demokrat. 

Je vychován touto demokracií... I s takovými reakcemi musíme počítat,« odtušila s úsměvem vedoucí pražská kandidátka a mávla rukou. Vtipná situace nastala na zastávce Otakarova, kdy Milan Krajča z tramvaje zavolal: »Jedeme doleva, pojeďte s námi!« A jelo se... 

Tím, kdo měl distribuci volebních materiálů »pod palcem«, byla Dagmar Gušlbauerová. »Rozdali jsme už balík skládaček, to je 500 kusů, dále balík volebních Haló novin, tedy 400 kusů, a rozdáváme dále,« s potěšením mi prozradila někdy v polovině jízdy. To jsme, tuším, byli u nuselské radnice. 

Stalo se i to, co nikdy nelze naplánovat. Někteří z kandidátů potkali mezi lidmi, stojícími na zastávkách, své známé či sousedy. Atmosféra byla uvolněná, ano – byla veselá! Vždyť povídat si s voliči o jejich starostech a tužbách, o tom, jak by se měla spravovat tato země, je možné i v netradičním prostředí a s humorem. Úplný výbuch smíchu vyvolala replika Jiřího Dolejše, jenž postával u zadních dveří a vlídně hovořil s lidmi. Na otázku jedné paní »Prosím vás, a kam vlastně jedete?« odpověděl upřímně: »Jedeme po kolejích...

Monika HOŘENÍ

(Publikováno v českém levicovém deníku Haló noviny dne 27. září 2013)